Nedávno jsem navštívil výrobní provoz firmy STAVOS Chlumec n. Cidl. s.r.o., který je umístěn v Chlumci nad Cidlinou za PENNY Marketem. Původně se firma věnovala stavební činnosti pod vedením pana Kadavy, jak je z jejího názvu patrné. Za posledních 15 let se firma přeorientovala převážně na zpracování plastů – konkrétně na výrobu špičkových plastových potravinářských obalů (například kelímky na saláty, zavináče, vaničky na paštiky a mnohé jiné) a vysoce kvalitních plastových plotů s dlouhou životností. Velmi mě zaujal moderní strojový park s robotizací. Využil jsem příležitosti a na téma plastů jsem si popovídal s ředitelem provozu Ing. Zdeňkem Hedvičákem, se kterým se dobře znám. O jeho názory se s Vámi podělím.
Jaký máš názor na nyní aktuálně celosvětově diskutované téma plastů?
Téma plastů je posledních pár let opravdu velmi žhavým tématem a rád využiji možnosti podělit se o svůj pohled na toto téma. Dost možná se pro mnohé čtenáře bude jednat o nový úhel pohledu, který jejich názor obohatí.
Plasty se v masovější míře začínaly objevovat po druhé světové válce, kde dochází k náhradám tradičnějších materiálu jako jsou kov, keramika a dřevo. Plast má totiž tu vlastnost, že je možné ho ve velmi krátkém čase (řádově minuty) připravit ke zpracování. Do vstřikovacího stroje se „nasypou“ kuličky (které vzniknou v chemičce), ty se ohřejí na určitou teplotu (většinou v rozmezí 170 – 240 stupňů Celsia) a tyto roztavené kuličky se vstříknou do železné formy, která těm kuličkám dá tvar (salátová mísa, odpadkový koš, dětské odrážedlo, hračky či potravinové obaly, díly aut). Zároveň plast můžete barvit, doplňovat určitými přísadami k zušlechtění vlastností finálního výrobku a dekorovat. Tyto vlastnosti plastů vám dávají fantastické možnosti, jak velmi rychle a cenově efektivně vyrobit finální výrobek. Oproti tradičnějším materiálům jako je kov, dřevo či keramika je to značně rychlejší a energeticky efektivnější výrobní proces. Uvědomme si, prosím, že technologie zpracování plastů se od poválečných let velmi radikálně zlepšila, zefektivnila a dosahuje čím dál vyšších technologických úrovní. Srovnejte si například vzhled plastové salátové mísy z osmdesátých let s nynějšími produkty. Jednoznačně uvidíte výrazné rozdíly.
Plasty a moderní technologie jejich zpracování přinesly do našich životů nové možnosti. Velmi viditelným příkladem jsou PET lahve. Před rokem 1990 nebylo obvyklé, že by si lidé nosili „vodu“ z obchodů v plastu. Vše bylo poctivě ve skle. Nyní se dostáváme k, dle mého názoru, podstatné změně chování zákazníků, která přišla právě díky možnosti technologicky levného zpracování plastů. Stávající zákazník si zvykl na plastové lahve s vodami různých příchutí. Dále si zvykl, že pařížský salát si koupí v plastovém kelímku a nikoli ve voskovaném papíře jako v minulosti. O tom, že
malé balení potravin v plastu zvedlo hygienické standardy a trvanlivost potravin dnes nikdo moc nepřemýšlí. Podstatným způsobem se rozvinul turistický ruch a přišla vlna „jídla na stojáka“. Dostanete plastový tácek, plastový kelímek, plastovou lžičku… Jídlo si vezmete na pláž či na festival. Pár stánků tam obslouží tisíce lidí. Stávající doba by se bez nadsázky dala nazvat dobou plastovou. Na tyto všechny „výdobytky doby” jsme si všichni bez protestů zvykli, ale každá mince má dvě strany.
Ale co dopad na přírodu okolo nás?
Nemůžeme tedy asi být překvapeni, že v okamžiku, kdy plasty jsou všude kolem nás, se objeví fenomén znečištěné přírody plasty. Plast má bohužel tu vlastnost, že je velmi trvanlivý a v přírodě se za běžných podmínek nerozkládá. Dovolím si položit čtenářům otázku. Může však plastový kelímek či PET lahev za to, že se válí v přírodě? Má materiál kelímku či lahve vliv na to, že se někde válí? Tak jako přišla technologická revoluce v podobě možností zpracování plastů, měla by přijít i osvěta uživatelů těchto plastů, jak s nimi nakládat. Plast má totiž zároveň tu krásnou vlastnost, že jde znovu zpracovat. Technologie zpracování se různí. Od těch jednodušších, kde plast rozemelete na šupinky, které následně ohřejete a vyrobíte z nich například plastovou paletu či zatravňovací rohože až k nejmodernějším pyro-technologiím, kdy vytříděné plasty ze žlutých popelnic „nasypete“ do stroje a vypadne vám uhlíkový prášek spolu s kapalinou a-la ropa, která se následně v chemičce může proměnit opět v primární plast s netušenými možnostmi. Recyklaci však může omezit v poslední době se rozšiřující móda a tou jsou tzv. „kompozitní“ obaly. To jsou obaly, které se skládají z různých materiálů a tyto materiály nelze jednoduše oddělit. Co se asi stane s papírem, na který je nanesena plastová vrstva? Půjde recyklovat? Bohužel ne. Není to ani papír ani plast = spalovna. Zároveň i u plastů není situace jednoduchá. Jsou různé druhy plastů, které vzájemně nejsou kompatibilní. Například PET lahev s PVC smrštitelným potištěným rukávkem. Tato kombinace končí opět ve spalovně či na skládce. Zde, dle mého názoru, selhává stát jako regulátor. Měl by kategoricky vymezit, jak obaly vypadat mohou s ohledem na následnou recyklaci. Je potřeba přemýšlet od konce – tzn. jak jednoduše proměnit použitý obal v primární výrobní surovinu a ne od začátku – jak jednoduše se mně to bude vyrábět a jak hezky do bude vypadat.
A co ekologicky rozložitelné materiály?
Tyto materiály se označují pojmem biodegradabilní. Znamená to, že se v přírodě volně rozkládají. Jejich „jednoduché” označení však skrývá mnoho úskalí. Je více kategorií rozkládání plastů. Rozlišil bych jen některé. Například oxy degradabilní znamená, že se plast rozpadne při přítomnosti kyslíku. Všichni to vlastně známe. Necháte si mikrotenový pytlík na sluníčku a po čase k němu přijdete a on se vám drolí v ruce. Problém tohoto rozkladu však je ten, že plast zůstane plastem, jen se změní jeho velikost – vše se rozdrolí a zůstane v půdě okolo nás. Protože velikost rozpadu je opravdu malá, dostává se tento plast i do živočichů v přírodě a i do těla člověka.
Další jsou biodegradabilní plasty na bázi škrobu (brambory, kukuřice aj.). Výhodou těchto „plastů” je, že se rozloží na své původní látky, tedy na škroby. Komplikací ovšem je, že prostředí, kde se tyto materiály rozloží, musí být řízené s ohledem na teplotu a vlhkost (doma ve studeném kompostu se to nepovede). Obaly z těchto materiálů musíte dopravit do průmyslové kompostárny. Tento systém zatím v ČR není řešen. S materiály na bázi škrobu již naše firma má zkušenosti před cca osmi lety. Zkoušeli jsme na trh uvést nové výrobky z těchto materiálů, jejich zásadním problémem jsou však výrazně horší mechanické užitné vlastnosti a hlavně násobně vyšší cena. Jedná se o cca 3 – 4 násobek ceny oproti standardním plastům. Je třeba si uvědomit, že spolu srovnáváme vlastnosti plastů, které se vyvíjejí desetiletí s pionýry v oblasti škrobů. Bohužel zákazníci jsou na cenu obalů velmi citliví a doposud nedošlo k většímu tlaku na ekologičtější a dražší obaly.
Jak je to u vás s automatizací a roboty?
Obalový průmysl, kde naše firma STAVOS Chlumec n. Cidl. s.r.o. dlouhá léta působí prošel za posledních 15 let obrovskými změnami. Obaly mají tenčí stěny (jsou lehčí), jsou více průhledné, již z výroby jsou potištěné a levnější. Tato „drobná” změna pro uživatele obalů je zásadní technologickou změnou pro výrobce. Bez nejmodernějších evropských technologií nelze nyní v obalovém průmyslu konkurovat. V naší firmě klademe velký důraz na energetickou efektivnost výroby a robotizaci. Nejmodernější stroje spotřebovávají pouze 20% energie oproti starším strojům a dosahují čtyř násobné efektivity výroby. Zároveň na střeše výrobní haly máme umístěny solární panely, které nám vyrobí 30% energie, které výroba potřebuje pro svůj provoz. Tím vším pomáháme k ekologičtějšímu přístupu při výrobě plastů, které si zákazníci tak žádají.
A co přinese budoucnost?
Dle mého názoru je třeba pokračovat v technologické revoluci plastů ve směru k jejich recyklaci a v osvětě u uživatelů plastů, neboť bez uvědomění si, že životní prostředí okolo nás si sami vytváříme, to nepůjde. Uvědomme si, jak daleko jsme se dostali s technologiemi na zpracování plastů dosud. Je jen třeba udělat další krůčky tím správným směrem k uzavření životního cyklu jakékoli plastové věci okolo nás. Plast je pro nás nástroj dosažení určitých cílů. Jak ten nástroj použijeme, je už pak jen na nás. Jak smýšlíme uvnitř, tak se chováme i navenek.
Ing. Zdeněk Hedvičák
Děkuji za obohacující rozhovor.
Mgr. Vladan Kárník